Asi každá inkluzivní škola na tento problém narazila. Rozvoj logického myšlení u sociálně vyloučených, nebo mentálně postižených žáků. Ke každému žákovi se musí přistupovat jako k nepopsanému listu papíru a tudíž se velmi často stává, že rozvíjení těchto dovedností zabere větší množství času než u malých dětí, se kterými rodiče pracují prakticky od narození. To, co dále popisuji je na pořadu dne v naší škole a může se stát, že v jiném zařízení mají zcela odlišný pohled na věc.
Žáci si podávají s pravidelností přihlášku do naší pedagogicko-psychologické poradny, kde je postupně vyšetříme. Jsou to ty testy a vyšetření, která mají k dispozici všechna centra od Národního ústavu pro vzdělávání. Po jejich zpracování jsme schopni individuálně posoudit, který žák bude potřebovat rozvíjet logické myšlení – případně na jaké úrovni – a zaměřit se přímo na něj. Jak jej začneme rozvíjet? V našem případě začínáme při výuce matematiky, vhodně zařadíme kompenzační pomůcky typu kostek s čísly, se kterými se při troše fantazie dá vymyslet veliké množství kvízů a her pro podporu základního matematického uvažování. Jeden příklad za všechny jsou zlomky a hledání společného jmenovatele (dělitele). Cvičení probíhá asi takto: vezmeme dvě šestihranné kostky a házíme, žáci mají za úkol najít u těch dvou čísel, právě společného dělitele; další možnost je povznést tuto hru na vyšší úroveň a začít takové závody před tabulí, učitel hází kostkou a žáci na tabuli zkouší hledat jmenovatele.
Je pravda, že něco takového nevydrží dlouhodobě a nápady po pár hodinách matematiky dojdou. V tu chvíli je třeba se poohlédnout po tom, s čím se žáci v běžném životě mohou setkat, co by je mohlo bavit. Dostáváme se tak ke hrám. Ne však jakýmkoli hrám. My jsme museli zabádat. Existují skupinové hry, ty podporují jednak logické myšlení podobně jako šachy, ale také pomáhají procvičovat jednoduché matematické počty. Pravidla takových her jsou velmi komplexní a mohou být velmi rozsáhlá, nicméně dá se začít zlehka a nesnažit se tlačit příliš na pilu.
V praxi je dobré vytisknout pravidla a žáci je postupně předčítají a opakují. Tím se u nich už začíná rozvíjet paměť při čtení, zkusíme se jich pár otázkami zeptat na nějaké pravidlo, které je právě důležité pro takovou hru. Ve chvíli, kdy vidíme, že už pravidla zvládají, přestaneme a začneme hrát. Tím by se měla propojit paměť a prožitek, což je ve vzdělávání to nejdůležitější. Při hře samotné se pak začne počítat, vezmou se kostky s vyššími čísly, se sčítáním a odčítáním a různě se po celou dobu hry odčítá a sčítá. Jedna taková hra mezi dvěma hráči pak může trvat klidně až dvacet minut.
Co je cílem takové hry? Naučit naše žáky číst a rozvíjet paměť, motivovat žáky tím, že je čeká zábava, kterou rozvineme logické myšlení jednoduchým sčítáním a odčítáním v krátkém i delším čase. Předcházíme tak nechuti se učit a na žácích naší školy je poznat, že toto rozvíjení má smysl.