Na první pohled to může vypadat jako běžná školní činnost. Studenti něco vyrobí, nacvičí, ušijí nebo připraví. Ale na Akademii SOUVIN nejde jen o to, aby žáci něco udělali. Jde nám o to, aby věděli proč. Aby pochopili, že jejich práce může mít smysl – pro ně samotné, pro jejich okolí, i pro budoucnost, která na ně čeká.
Proto na škole realizujeme tzv. fiktivní zakázky. V jednotlivých oborech naši žáci pracují na projektech, které mají konkrétní zadání, zákazníka, výsledek i smysl. Nejde přitom o běžné „hraní si na firmu“. Jde o reálnou zkušenost – vytvořit obraz, připravit koncert, obsloužit hosta nebo zhotovit výrobek, který někdo doopravdy ocení.
Pro žáky s mentálním postižením je to životní trénink
Naše škola vzdělává i žáky s mentálním postižením. Právě pro ně je tento typ výuky obzvlášť důležitý. V oboru kulturní činnosti připravují koncerty a hudební vystoupení, v keramice vyrábějí drobné užitkové předměty. Když pak vystavují své obrazy na výstavě s dobročinným přesahem nebo zazpívají seniorům v domově, zažívají něco, co jim žádná učebnice nedá – pocit, že jsou platní a že dokážou přinášet radost druhým.
Tato zkušenost pro ně často není jen jednorázová. Učí se tím organizovat jednoduché kulturní a společenské akce i do budoucna – třeba v domově, kde budou později žít. A zároveň poznávají, že někdy je pro okolí přirozenější a příjemnější podpořit jejich činnost tím, že si koupí obraz, hrnek nebo přijde na vystoupení. Zakázka se tak mění v důstojný způsob, jak být součástí světa.
Pro vězně i studenty bez omezení
Fiktivní zakázky ale nejsou jen záležitostí žáků s mentálním postižením. V jiných oborech se do nich zapojují i žáci, kteří studují v podmínkách výkonu trestu, například v oboru stravování, ubytovacích a textilních služeb. Šijí pracovní oděvy, připravují catering pro školní akce, zajišťují ubytovací provoz v modelových situacích. Učí se tím nejen řemeslu, ale i odpovědnosti, samostatnosti a pravidlům spolupráce.
Dřevařská výroba, kde studují žáci bez omezení, se do zakázek zapojuje běžně – staví pergoly, vyrábějí nábytek, opravují dveře. A co je důležité – ve všech oborech spolu žáci spolupracují, bez ohledu na to, odkud pocházejí nebo jaký mají životní příběh.
Zakázky nejsou cíl, ale cesta
To, co naši žáci vyrábějí, je důležité. Ale ještě důležitější je proces, kterým k tomu docházejí. Učí se domluvit, rozdělit si práci, překonat trému, dotáhnout věc do konce. Učí se, že být dobrý v řemesle je víc než známka. A že když svou práci dokončí s péčí a předají ji někomu dalšímu, může z ní mít radost ještě někdo jiný.
Věříme, že právě díky těmto zkušenostem budou naši žáci lépe připraveni na život mimo školu. Nejen jako pracovníci, ale jako lidé – s dovednostmi, které jim umožní být aktivní, zapojení a důstojní.
Proto dává smysl to, co děláme. A proto v tom budeme pokračovat.